Family Dinner

Dokumentární scénografie

Točila jsem video interview s několika generacemi své rodiny, při kterém videokamera snímala pouze ruce, nikoliv obličej zpovídaného. Zaměřila jsem sena detail rukou, které jsem pojala jako symbol životní aktivity člověka. Stopy na nich a memorizované pohyby fungovaly nejen jako výpověď o životě, který člověk vedl, ale i jako spouštěč vzpomínek a odvedení pozornosti od faktu, že je člověk nahráván. Soustředila jsem se na jizvy a různé specifické fyzické rysy konkrétních rukou, ale také na pohybovou pamět spojenou s pracovními a dalšími úkony.

Tyto záběry jsem následně sestříhala, a zapracovala pomocí projekce do interaktivní instalace. Ta měla podobu stolu se čtyřmi místy k sezení. Každému místu náležela jedna projekce a sluchátka, přičemž každá z těchto projekcí a zvukových stop měla jiný obsah. Projekce na stůl promítala video smyčku záběru rukou tak, aby zhruba odpovídaly velikosti a poloze rukou diváka. Ve zvukovém záznamu běžela smyčka s výpovědí onoho člověka.

Jedná se o výpověď 4 generací jedné rodiny - mě, mé matky, mého dědy, a mé prababičky. Forma instalace jako jídelního stolu odkazuje k intimitě rodiny, ve které každý člen prošel jinou zkušeností a zůstává individualitou, ale i přesto je součástí rodinného celku.

___________________________________

My final school project in the form of interactive video installation is dealing with the topic of personal and social identity in the context of time.

Every projection is set to somehow merge with hands of a spectator, so he can feel more connected to the story than just by watching some projection. Also the 'dinner table' system is important to create more comfortable environment, and also because all of the hands present in the projection come from one family. It is a kind of family talk after dinner, sharing stories.

At every seat you experience a story of different person - my grand grand mother, my grandfather, my mother and me. The topic is always hands. Scars, movement, activity that came from these hands, work...

Also heavier social topics arise from the interviews, but it always stays very submissive and effortless.

My point was to leave an intimate confession of regular lives, affected by politics or disbalance of certain era, to look inside and ask questions about how to deal with past and present world.